Závist je v každém z nás
Možná se mi budete smát, ale k tomuto článku mě přivedla pohádka. Kdo mě zná, tak ví, že já pohádky miluju. Opravdu nadevše! Hlavně český starý pohádky. Přestože to jsou smyšlené příběhy plné cagas mago nesmyslů, je tam tolik lidové moudrosti a selského rozumu, že by mohly kdejaké „motivační“ stránky s citáty jen závidět.
[the_ad_group id=“57″]
Minulý víkend jsem se u snídaně dívala na pohádku „Nesmrtelná teta“, kde je perfektně vykreslená závist. Možná je to taky díky Jiřině Bohdalové, která ji úžasně ztvárnila a kterou mám hrozně ráda. Když jsem tak na tu pohádku koukala, tak jsem si říkala: „Jo jo, závist je hrozná.“ No a projela mnou taková pěkně egoistická myšlenka: „Jsem ráda, že nejsem závistivá.“ 😀 V tu chvíli se ozval můj vnitřní hlas, který bohužel vždy mluví pravdu: „Ty pizdice, ty že nejsi závistivá? Tak aleeee!!!“
Tak jo! Ruku na srdce! Závidím. Závidím holkám, který mají prdelku jak dva kmínky, vyrýsovaný záda, plochý bříško a na bocích takový ty vyrýsovaný čárky, co přechází do podbřišku. Já tam ty čárky mám taky, ale jen proto, že se mi tam láme špek. Závidím lidem, pro který je jídlo jen zdroj obživy. Pro mě je jídlo kultura a slast, miluju různé kombinace chutí k tomu dobré víno, sladké čaje a o sladkostech obecně ani nemluvím. Podle toho taky tak vypadám, že. 😀
Závidím lidem talent. Talent na cokoliv. Já neumím zpívat (dobře tak pod vlivem alkoholu si myslím něco jinýho), kreslit, hrát na hudební nástroj, neumím tančit (no pod vlivem alkoholu mi to docela jde, za tím si stojím 😀 ), nemám talent ani po technické stránce. Včera jsem se po letech naučila na mobilu udělat screenshot a jsem na sebe fakt pyšná. 😀
Závidím lidem pevnou vůli, kdybych ji měla, tak mám dnes tu prdelku jako ty dva kmínky. Závidím holkám velkou šatnu, kde mají prostor na oblečení a kabelky. Závidím jim i ty kabelky a krásný boty ve všech možných barvách a provedeních. Na boty a kabelky jsem opravdu strašně moc ujetá a vím, že mám kabelek dost i bot mám hodně, ale kdybych mohla, taky by moje skóre s těmito „nepostradatelnými věcmi“ bylo fakt jiný. 😀
Závidím lidem, co mají hodně peněz. Vidím v nich ty možnosti neomezeného cestování a samozřejmě tu plnou šatnu :D. Závidím holkám, jejichž partner se vyslovil a mohou plánovat svatbu. Závidím lidem rodinu, která drží fakt pohromadě. Závidím všem, kterým na promoci seděla v první řadě mamka a plakala dojetím. Závidím všem holkám ten moment, kdy se jim narodí dítě a ony leží vyčerpané s miminkem v náručí v objetí partnera a na chodbě pláče šťastná čerstvá babička, která si strašně přála vnučku. Závidím lidem velkou zahradu, kde můžou trávit celé dny.
Závidím holkám jejich kamarádky, se kterými můžou kdykoliv rabovat celé dny v obchoďácích a večer si dát společně vínko. I když v mém případě s kámoškou vždy došlo spíše na několik flašek vínka. 😀 Mám pokračovat? Asi bychom tady byli do večera, protože jsem zřejmě závistivá svině. A to je právě ten problém. Jen proto, že jsem závistivá, tak hned nemusím být svině.
Závist v sobě nese každý z nás. I ten, kdo říká, že ne. Jako předtím já. Jenže všichni víme, že je závist pěkně na hovno. Nic nám nedává a víme, že je to naše slabost. Slabost, která vychází z lenivosti splnit si to, co mají ostatní. Samozřejmě ne vždy. Například nemocní, co závidí zdravým, za svůj osud nemohou. No, i když, kdybych šla hodně do hloubky, tak i za některé nemoci si můžeme sami. Ale to je úplně jiné téma.
Problém je v tom, že se tou závistí necháváme příliš ovládnout a potom lidem záměrně škodíme a ubližujeme jim. I přes tento můj výčet věcí, které lidem závidím, bych se nikdy nesnížila k tomu napsat hubené holce komentář, že už je moc hubená, že to už není pěkný. Nikdy bych nenapsala někomu, kdo má krásnou šatnu plnou nádherných věcí, že je to zku*vená zlatokopka. Nikdy by mě nenapadlo napsat tlusté holce, že je odporná a neměla by se raději ukazovat. Nikdy by mě nenapadlo někomu přát rakovinu nebo smrt.
Hanbou bych se propadla napsat matce, které se narodilo postižené dítě, aby nedávala veřejně fotky toho dítěte, že je to nevhodné nebo nevkusné. Absolutně bych se nesnížila napsat holce s krásným zadkem, že je to ku*va, která se jen ráda vystavuje. Upřímně? Já mít tak krásnou prdel, tak ji taky světu ukážu.
Ale co opravdu nechápu je to, když závist dožene člověka k tomu, aby celé dny trávil nad tím, jak někomu zničit život. Proto nechápu reakční YT kanály, kde to kolikrát už opravdu přesahuje zdravý rozum a lidé se snaží celé dny na někoho vyšťourat něco, jen aby ho poškodili. Já chápu reakce na některé absurdity a udělat si z toho srandu. Proč ne. Ale podstatný rozdíl je v tom, udělat na někoho parodii nebo mu záměrně ničit život.
[the_ad_group id=“57″]
Tohle mi hrozně vadí. Samozřejmě nemůžeme závist aplikovat na všechny hnusoty, co jsou lidi schopni udělat, ale chtě nechtě je častým popudem. I nám občas přistane někde negativní komentář a myslím si, že lze opravdu jednoduše rozlišit, kdy se jedná o závist a kdy ne. Jak? Ty závistivé komentáře jsou většinou vulgární zákeřné útoky nebo různé konspirační teorie na náš život. Hlavně to rádi dělají veřejně, nikoliv do zpráv. Lidé, co chtějí upozornit na něco, co se jim nelíbí nebo mají nápad, jak něco vylepšit, jsou schopni ten komentář napsat slušně, bez zášti a jedu.
No a jak to teda dopadlo v té pohádce? Jak s tou závistí zatočit? Tak přemýšlejte! Co vždy zvítězí? No přeci LÁSKA. Závist na konci pohádky křičela: „Néé, lásku néé!“ Ten princ říká lidem: „Radujte se, usmívejte se, objímejte se, líbejte se, mějte se rádi! Ukažme závisti, že tady pro ni není místo. Takže tohle je bohužel jediný způsob, jak se s ní poprat. 😀 Uvědomit si, že jsme jen lidi. Přát lidem jejich přednosti, talent, úspěch v čemkoliv i peníze. My zase máme to, co by oni mohli závidět nám. Vždy si budeme závidět to, co nám chybí.
Uvědomte si svoje přednosti! Mě by například lidé mohli závidět to, že jsme si splnili svůj sen a žijeme na Floridě. Mohli by mi závidět zážitky, které jsem prožila, co všechno jsem viděla a poznala. Mohli by mi závidět skvělýho chlapa, o kterýho se můžu kdykoliv opřít. Mohli by mi závidět moji bezprostřednost. Je mi jedno jestli mluvím s Frantou z Horní Dolní nebo s ředitelem obrovské korporace. Pro mě jsou to lidé a ke všem přistupuji stejně. Někdo by mi mohl závidět moji upřímnost. Nesnažím se lidem zalíbit a říkám, co si myslím. Mohli by mi závidět, že dokážu bavit ostatní lidi klidně hodiny a hodiny.
Je spousta toho, co lidem závidím, ale i toho, co by lidé mohli závidět mě. Je důležité si to uvědomit a být za to vděční. S pokorou přijímat to, co máme a přát lidem jejich úspěch. Potom se teprve může dařit i nám. V tomhle se mi například hrozně líbí Američani. Nechci říct, že si nezávidí, to je blbost. Taky si mezi sebou závidí, ale Amíci jsou strašně moc přejícní lidé.
Když se s někým podělíte o svůj úspěch a je jedno jak velký, tak vám Američan řekne: „Wow, good for you!“ Asi se to nedá doslovně přeložit, ale je to myšleno tak, že je to prostě skvělý a přeje vám to. Nezačne vás přesvědčovat, ať si neděláte velké naděje, ani to nezačne shazovat nebo udílet nevyžádané rady na co si dát pozor, protože to přeci není dobrý mít tolik peněz. 😀
Závist je potvora a měli bychom ji opravdu držet na uzdě, protože dokáže napáchat hrozně moc škody. Nemůžeme ji ani využít jako přednost, maximálně nás může popohnat v tom, abychom si šli za tím, co chceme.
Soren Kierkegaard (vůbec nevím, kdo to byl 😀 ) řekl, že závist je skrytý obdiv. Možná na tom něco bude. Každopádně závist není špatná, špatné jsou ty činy, ke kterým nás dohání. Proto se jí nenechme přemoci a usnadněme si tím život. To špatné, co se nám děje, se bude stále vracet a opakovat do doby, než to sami přestaneme dělat. Vždyť přece všichni chceme šťastný konec, jako je to v těch pohádkách. Tak žijme šťastně až do smrti. 🙂
Užijte si pohodový den
Vaše pohádková maniačka
Terka
COMMENTS