Den nezávislosti 2016
O tom, co je Den nezávislosti a jaká je vlastně historie tohoto svátku, si můžete přečíst na internetu, kde je o této slávě nespočet článků. Já vám chci popsat vlastní zážitky a trochu vás vtáhnout do té úžasné atmosféry, která tady panovala.
[the_ad_group id=“57″]
My jsme slavili Den nezávislosti už v Česku, samozřejmě jsme byli všem pro smích, ale i tak jsme si to vždycky hrozně užili. Tady je tenhle svátek neuvěřitelná sláva a absolutně to předčilo moje očekávání! Všude je americká výzdoba, vyvěšený vlajky, lidi na sobě mají oblečení s americkou vlajkou. Pláže a parky jsou plný lidí, kteří grilují a baví se. Pořádají se různý přátelský zápasy, soutěže a zábava, nad kterou kolikrát zůstává rozum stát. Například ve Fernandina Beach, kudy jsme projížděli, se pořádala přehlídka psů, kteří byli vyzdobení v americkým stylu. Prostě úžasný!!
Na každým rohu se prodávaly ohňostroje, který tady práskaly už tak tři dny dopředu a tři dny po. To mě trochu štvalo skrz pejsky, kteří z toho měli akorát stres. Než jsme odjížděli, tak jsme jim pustili nahlas televizi a dali jim psí pamlsky, který jsem jim upekla, tak myslím že to nakonec v pohodě zvládli, ale bylo večer vidět, že jsou rádi, že jsme doma. 🙂
Opravdu neuvěřitelný, perfektní atmosféra. Bylo vidět, jak si lidi společně užívají volno a jsou pyšní na to, že jsou Američani.
Supermarkety byly plný různých dortů v podobě hamburgerů nebo amerických vlajek, spousta potravin měla obaly ve stylu americké vlajky a já zase jen hleděla úžasem. Už jsem psala článek o tom, jací jsou Američani patrioti, ale na Den nezávislosti jsem se fakt nestačila divit a slovo vlastenectví pro mě dostalo úplně jinej rozměr. Opravdu neuvěřitelný, perfektní atmosféra. Bylo vidět, jak si lidi společně užívají volno a jsou pyšní na to, že jsou Američani.
Já tyhle rána miluju, je to úžasnej start dne a pro mě jakožto astmatika asi nemůže být nic zdravějšího. Myslím, že mnohem víc než ten vzduch mi pomáhá ta duševní pohoda, když se procházím po pláži, koukám na východ slunce a sbírám mušličky.
My jsme si ráno přivstali a jeli na pláž podívat se na východ slunce. Vzali jsme si s sebou snídani a užívali si ten pohled na oceán, surfaře a usmívající se lidi na procházce se psem.
Já tyhle rána miluju, je to úžasnej start dne a pro mě jakožto astmatika asi nemůže být nic zdravějšího. Myslím, že mnohem víc než ten vzduch mi pomáhá ta duševní pohoda, když se procházím po pláži, koukám na východ slunce a sbírám mušličky. Takže jsme se nasnídali, zaplavali si v moři a jeli domů. Nabalili jsme si ledničku na grilování, udělali jsme si „Must Do List“, co musíme za ten den bezpodmínečně zažít a vyrazili jsme na ostrov Amelia.
Nikomu nepřišlo divný nebo trapný, že máme na autě obrovský americký mašle, lampiony a vlaječky.
Po cestě jsme si vyzdobili auto, takže jsme si z něj udělali takovou pojízdnou americkou ambasádu a mysleli jsme si, jak na nás budou všichni koukat a smát se nám. Ale nikdo si nás vůbec nevšiml. Nikomu nepřišlo divný nebo trapný, že máme na autě obrovský americký mašle, lampiony a vlaječky. Prostě pohoda.
Až budeme jednou řešit další autíčko, tak 4×4 asi bude jedna z priorit číslo jedna. 😀
Když jsme dojeli na ostrov, tak jsme se vydali na pláž, kam se dá zajet autem. Netradičně. 😀 My to milujeme, protože si můžete s sebou vzít cokoliv vás napadne a nemusíte se s těma věcma nikde tahat, všechno máte po ruce.
Jenže, co se nám nestalo. To bychom nebyli my, aby jsme nezažili nějaký neplánovaný dobrodružství. 😀 Rozhodli jsme se jet do parku ugrilovat masíčko, dát si pivko a chvíli posedět. Jenže když jsme vyjížděli z pláže, tak jsme zapadli. 😀 Ano máme zadokolku, protože když jsme si to auto kupovali, tak jsme si říkali: „Na co nám bude na Floridě 4×4?? Už to víme. 😀 😀 Takže ponaučení pro příště, pokud chcete jezdit na pláž s pohonem zadních kol, nejezděte do rozhrabanýho písku. 😀 A až budeme jednou řešit další autíčko, tak 4×4 asi bude jedna z priorit číslo jedna. 😀
Policajti si absolutně nehrajou na nějaký drsňáky a nejsou důležití.
Všiml si nás šerif, kterej jel kolem, vůbec se ničemu nedivil, protože jsme nebyli ten den ani první ani poslední. 🙂 Nicméně nám sdělil, že by správně neměl lidi vytahovat z písku (asi by totiž nedělal nic jinýho), ale řekl nám, že nás vytáhne. Byl hrozně milej a ochotnej. Když jsme mu děkovali, tak vypadal, že mu to přišlo až blbý, že mu tolik děkujeme. Tohle se mi tady strašně líbí. Policajti si absolutně nehrajou na nějaký drsňáky a nejsou důležití. Naopak jsou přátelští. Teda až do doby než si na ně otevřete pusu, pak se s váma už moc párat nebudou a můžete si dát klidně jednu noc za mřížema. Mají tady fakt respekt a přirozenou autoritu, a když jste v nesnázích, snaží se vám pomoct. Snaží se vám hlavně pomoct jako člověk a né že by to měl v popisu jeho práce.
No ale zpátky k nám. Když nás vytáhl a odjel, tak jsme se rozjeli a zapadli znova. Nedělám si srandu. 😀 Já už jsem se trochu styděla i když jsem teda asi neměla důvod, ale tak znáte to, když na sebe člověk stáhne víc pozornosti než by chtěl. 😀 Po chvilce přijel chlápek, co měl taky truck. S úsměvem úplně v pohodě vytáhl řetěz, zahákl nás a vytáhl. Už nasedal do auta, tak jsem za ním ještě letěla s pivama a ten děkoval, jako bych mu vysolila pár set doláčů. Tohle je na jihu výhoda, truck tady má snad každej druhej a Američani jsou vždycky hrozně ochotní pomoct, aniž by za to něco očekávali. Tudíž se vždycky někdo najde, kdo vám pomůže. V tomhle jsou neuvěřitelní, strašně se mi to na nich líbí a mám se v tomhle od nich ještě co učit!!
Po cestě jsme se zastavili na burger a dali jsme si „Beer Shotgun Challenge“.
Ztratili jsme tímhle bohužel dost času, takže jsme nestihli náš piknik. Chystali jsme se totiž večer do centra Jacksonville na ohňostroj. Ani jsme nestihli jet domů se opláchnout a převlíct do čistýho oblečení. Jeli jsme rovnou z pláže, celý ulepení a od písku do centra. Po cestě jsme se zastavili na burger a dali jsme si „Beer Shotgun Challenge“. Dělali jsme to poprvé, takže to ani tak nebyla challenge spíš jak obrovská sranda, kdy jsem nemohla zastavit smích a krkání z piva. Jde vlastně o to, že máte pivo v plechovce a něco ostrýho, čím tu plechovku ve spod probodnete a tou dírou to pivo musíte vypít.
Přijde mi, že lidi úplně zapomněli, jak si užít takových chvil. Je sice fajn, že bude mít miliardu fotek, ale co z toho?
Je to hrozná blbost, ale strašně jsme se u toho nasmáli a já pivo nějak extra nepiju, takže pro mě to byla i challenge. 😀 Do centra jsme dojeli tak tak, ale našli jsme si perfekní místo na nábřeží, odkud byl ohňostroj krásně vidět. Byl nádhernej a mě tyhle slavnostní chvíle vždycky hrozně dojímají. Vzpomínala jsem u toho, jak jsme si minulý rok připíjeli, aby ten další Den nezávislosti už byl v Americe. A je to tady!! Zvládli jsme to a ten den jsme si hrozně užili.
Koukala jsem i na lidi kolem sebe, jak tam práskají jednu fotku za druhou, zběsile všechno natáčí a ještě než ten ohňostroj skončí, tak už letí na parkoviště aby se vyhnuli dopravní špičce. Tohle pozoruju už delší dobu a nechápu to. Přijde mi, že lidi úplně zapomněli, jak si užít takových chvil. Je sice fajn, že bude mít miliardu fotek, ale co z toho? My jsme si dali s Balůem pusu, objali se, vzpomínali, jak jsme si tohle všechno hrozně přáli a vyslovovali další přání, který bychom chtěli. A to přece dělá tu chvilku vzpomínkovou ne?
Byl to nádhernej den, plnej pozitivní energie, srandy a radosti i když nás potkal trabl. 😀 Hrozně ráda na to budu vzpomínat a jsem ráda, že se o to s vámi můžu podělit. Mějte se krásně a užívejte si pěkný chvíle!!!
Vaše Terka ????????
Napsat komentář