Americký úsměv – přetvářka nebo radost?
Pro mnoho lidí je „emerikn smajl“ něco nepochopitelného. Jsou dvě skupiny. První skupina lidí se domnívá, že americký úsměv je pouze přetvářka a povrchnost a druhá skupina to přikládá tomu, že jsou tady lidé jednoduše šťastní a nemají důvod se na svět mračit.
[the_ad_group id=“57″]
Jak to vidím já po více jak roce života v USA??? Směju se taky! Proč? Protože jsem šťastná! Ale samozřejmě to nejde brát jednoznačně, že je to tak nebo onak. Upřímně každý z nás má nějaké problémy, starosti nebo důvod mračit se na ostatní a být na ně nepříjemný. Nicméně jsem toho názoru, že pokud mám starosti, nemusím to nutně přenášet na druhé.
Tohle podle mě Američané dokážou rozlišit. V Česku se mi v mnoha případech stávalo, že jsem přišla do obchodu, kde mě „přivítal“ kyselý obličej a ještě kyselejší pozdrav. Upřímně, já nemůžu za to, že ten člověk je nespokojen ve své práci, nebaví ho to a musí to dát znát celýmu světu. Proč na mě musí přenášet chmury člověk, kterej je nespokojenej sám se sebou? A nejhorší je to, že tyhle lidi potom nejvíce štvou ti, co si dovolí být šťastní.
Každý máme stejně rozdaný karty a je na nás, jak prožijeme svůj život. Za to, že nežijeme, jak bychom chtěli, dávejme vinu pouze sobě a ne ostatním. Myslím si, že je mnohem lepší šířit úsměv než chmury a nevidím na tom nic povrchního.
To, že člověk neventiluje na povrch své problémy ze soukromí, ještě neznamená, že je povrchní. Jak to tedy v té Americe je? Tak nebo tak? Upřímně bych řekla, že třeba tady na jihu se lidé usmívají, protože je každej den přivítá sluníčko, panuje tady mnohem větší pohoda, než kdekoliv jinde a to usmívání tady je takový přirozený. Jo myslím, že jsou tady lidé šťastnější. I já jsem tady šťastnější.
Ale nemůžu ani vyloučit to, že jsem taky zažila pár úsměvů, který mi nepřišly až tak přirozený. Jenže nejde brát svět pouze černobíle. Ty americký úsměvy jsou podle mě hodně zapříčiněné tím, že se Američani neberou tolik vážně, jsou spokojeni ve své práci nebo spíš, že vůbec mají nějakou práci, která tady není samozřejmostí, a hlavně nejsou zvyklí ventilovat své soukromí navenek. Navíc také jde hodně o to, že je tady normální slušný vychování mezi lidmi, pořád tady převládá mezi lidmi úcta a soudržnost. Tohle bohužel z Česka neznám.
Takže je naprosto normální, když se s někým střetnete pohledem, tak aniž byste toho člověka znali, tak se na něj usmějete a pozdravíte se. A je jedno jestli máte zrovna dobrej den nebo trápení. Teď už to taky vnímám nějak přirozeně. Ale pak přijedu do Česka a jsem jak nějakej vyhulenec, kterej se směje na lidi, kteří než aby mi taky poslali jeden úsměv, tak raději sklopí hlavu anebo se diví, jestli ten úsměv jako patřil opravdu jim.
Co je to za blbost říct: „No Američani jsou falešní, protože se pořád usmívají, ale to je jen přetvářka“??? A nevím, proč rozebírat jestli ten úsměv byl upřímnej nebo ne. Jednak je to slušnost a darovat jeden úsměv přece nic nestojí. Opravdu raději budu šířit úsměv, než se vyhýbat očnímu kontaktu, chodit se sklopenou hlavou a doma se užírat ve vlastním neštěstí.
[the_ad_group id=“57″]
Všichni máme právo se zlobit, být zamračení a nemít náladu se s někým pouštět do řeči. O Češích se říká, že si hodně střeží soukromí, jen tak někoho nepustí domů, mají rádi svůj vlastní klid, ale na potkání vám budou vykládat, jak je hrozně trápí hemeroidy a dalších deset nemocí, o kterých jsou schopni mluvit hodiny, hned potom si postěžují, jak je k nim život nespravedlivý a zakončí to nějakým životním moudrem, ale tak co už no, jsou horší věci na světě.
Mě tohle vždycky strašně vysávalo, většina lidí si potřebuje udělat pořádek ve své hlavě a z vás si udělají odpadkový koš, do kterého vysypou všechna ta svoje neštěstí. Ale to jsme se dostali zase úplně jinam. Americký úsměv jednoduše vnímám jako slušný vychování a to, že lidi mají důvod se smát i když je trápí nějaké problémy, jako každého z nás. Všichni máme nějaké strasti, jenže jsou lidi, kteří nemají takovou potřebu se o ty starosti dělit, ale dělají maximum pro to, aby to změnili. Pak jsou lidi, kteří vám vylíčí svůj tragický životní příběh, ale aby se měli lépe, tak pro to už neudělají nic.
Úsměv nebolí, je ZADARMO a může někomu zlepšit den. Je důležité šetřit, ale na správných místech a já s úsměvem rozhodně nešetřím. Když někdo říká, že Američané jsou takoví a makoví a že se smějí, ale není to upřímný, tak podle mě má ten dotyčný problém právě sám se sebou. Věci, které nám nejvíc vadí, se většinou nejvíc týkají nás samotných. Takže opravdu nemám problém s „emerikn smajl“ a jsem ráda jeho součástí. :)))
Mějte krásnej den a nezapomeňte na úsměv! 😀
Vaše Terka
COMMENTS