Cestování se psem

Mnoho lidí vidí cestování se psem jako obrovskou komplikaci. Samozřejmě jde o to, jakýho máte psa, ale věřte, že to zase až taková komplikace není. Timík s náma procestoval obrovskou část Evropy a Ameriky. A Nelča za tu dobu, co ji máme, s náma stihla procestovat polovinu Států. Já svoje psí mimina hrozně zbožňuju a jakýkoliv odloučení od nich je pro mě těžký. Proto jsme se to odloučení snažili vždycky minimalizovat a víceméně s náma jezdí všude.

---

[the_ad_group id=“57″]

---

Mnoho lidí vidí cestování se psem jako obrovskou komplikaci. Samozřejmě jde o to, jakýho máte psa, ale věřte, že to zase až taková komplikace není.

Když jsme cestovali po Evropě, v našem případě až na pár výjimek, jsme cestovali pokaždé autem, takže malej (Timík) jezdil všude s náma. Nikdy nebyl žádnej problém. Je důležitý, aby byl pes očipovanej a očkovanej. Nikdy po nás nechtěli vidět průkaz. A nikdy nás nikdo nikde za psa neřešil. Samozřejmě se připravte, že pokud budete hledat ubytování, tak je důležitý, aby tam byli povolení psi a taky počítejte, že i za psa o velikosti yorkšíra budete na hotelu platit.

Už z mnoha stran jsme slyšeli, jakej to je nesmysl tahat psa přes půlku světa a podobně. Podle mě to nesmysl opravdu není. Myslím si, že je pro toho psa mnohem lepší, když je v blízkosti u svýho pána než někde na hlídání. My jezdívali většinou na dovolený tak na čtrnáct dní. Což v případě našich psů je opravdu dlouhá doba, vzhledem k tomu, že jsou zvyklí být s náma nonstop. Když jsme na dovolené věděli, že se chystáme někam do přírody nebo na výlet, kde nehodláme navštěvovat nějaký muzea nebo něco podobnýho, tak jsme je vzali s sebou. Naopak, když jsme věděli, že chceme navštívit nějaký památky, tak jsme je nechali na hotelu. Úplně jednoduchý.

Když jsme jeli road trip po Evropě, tak jsme nebookovali dopředu ubytování, protože jsme nevěděli kdy a kde zakotvíme. Byla to svým způsobem svoboda, ale nedomysleli jsme to právě skrz toho psa.

V Evropě většinou nebyl problém jít se psem na pláž, ale musel být samozřejmě na vodítku. Jednou dokonce, když jsme jeli road trip po Evropě, tak jsme nebookovali dopředu ubytování, protože jsme nevěděli kdy a kde zakotvíme. Byla to svým způsobem svoboda, ale nedomysleli jsme to právě skrz toho psa. 😀 Takže jsme takhle jednou v noci už úplně vyšťavení a unavení našli ubytování a nedomysleli jsme, zda tam povolují psy. Šli jsme na recepci a paní tam měla takovýho malýho ratlíka. Tak si v duchu říkám pecka určitě tady jsou psi povolení.

Bohužel paní nám řekla, že je v hotelu zákaz psů. Když na ni Balů začal, jak je teda možný, že má u sebe psa, tak nebyla schopná odpovědět. Přes to všechno byla dost neoblomná. Nicméně nevěděla, že máme s sebou Timíka, protože jsme se ptali jen „orientačně“. 😀 No v tu chvíli nám nic nezbylo, vzala jsem malýho do kabelky, kabelku zapla a šla. Nebylo jinýho zbytí. Když jsem šla přes recepci, tak jsem si neuvědomila, že tam je ten její malej ratlík a moje kabelka z ničeho nic začala vrčet. Oblil mě pot, tak jsem začala hrozně hlasitě kašlat a upalovala rychle na pokoj. 😀 Paní asi nic nepoznala, ale teda trapas to byl dobrej. Balů totální výbuch smíchu, malej nachystanej kohokoliv rozpárat a já srdce v kalhotách. Taková normální rodinka na cestách. 😀 😀

Balů totální výbuch smíchu, malej nachystanej kohokoliv rozpárat a já srdce v kalhotách. Taková normální rodinka na cestách.

Já mám někdy pocit, že naši psi jsou na baterky. Když jsme doma, tak celej den spí. Když jsme na cestách, tak spí v autě. Na zastávce rychle vyčůrat, vykakat, najíst, napít a už upalujou zpátky do auta pokračovat ve spánku. Naopak, když jsme venku, tak lítají a jsou k nezastavení. No Timík už má vzhledem ke svýmu věku trochu pomalejší tempo, ale když se v blízkosti objeví cizí psi, jakoby omládl minimálně o pět let. 😀 Protože se přece nehodí, aby samec yorkšíra dal najevo před ostatními nějakou slabost. Takže je pořád vůdcem smečky i ve svých 13ti letech. Je mu jedno jestli je to dobrman nebo labrador, pokud se bude držet pravidel našeho yorkmuta, nic se mu nestane. 😀 😀

Na většině odpočívadel najdete „dog area“, kde můžete nechat svoje mimina vylítat. Naši čoklíci by toho určitě využili, kdyby se jim chtělo běhat.

Nicméně zpět k cestování. Je jasný, že je to všechno praktičtější, když máte psy menšího vzrůstu. Ale já bych s sebou všude brala klidně i ty dobrmany. 😀 Cestování po Americe se psem je ještě snadnější. Tady nejsou nikde žádný hranice, nikdo vás neřeší a přijde mi to tady celkově, co se týče psů, víc friendly. Přiznám se, že třeba, když jsme přejížděli hranice do Turecka, kdy jsme jeli na výlet do Istanbulu, tak jsem trošku váhala, jestli nebude pes komplikací. Naštěstí nikdo si ho ani nevšiml a nikdo nic neříkal. Ale v rámci Států jsem naprosto klidná kdekoliv. Hlavně je super, že na většině odpočívadel najdete „dog area“, kde můžete nechat svoje mimina vylítat. Naši čoklíci by toho určitě využili, kdyby se jim chtělo běhat. 😀 😀

Vždycky raději čtěte dopředu, kolik si ubytování, který chcete rezervovat, účtuje za psy a jestli je vůbec povoluje.

S ubytováním v Americe to je stejný jako v Evropě. Víceméně všude platíte. Ale stalo se nám, že na pár motelech za psa nic nechtěli. A teď, jak jsme byli na dovolené v NY ubytovaní přes Airbnb, po nás pán taky žádnej poplatek za psa nechtěl. Vždycky raději čtěte dopředu, kolik si ubytování, který chcete rezervovat, účtuje za psy a jestli je vůbec povoluje. Aby jste se potom na místě nedivili. 😀

Samozřejmě, když letíme do ČR, tak pejsky necháváme tady. Let sem pro ně byl dost náročnej. Navíc by museli zvládnout dva lety v krátkým časovým horizontu a tomu je vystavovat nechci. Takže nám je hlídá taková starostlivá paní sousedka, u které když jsou, tak jsem v rámci možností klidná. 😀 Určitě napíšu článek o tom, jaký je let se psem (v našem případě dvěma psy) do USA, ale to už si necháme na příště. Takže se nebojte a ukažte také svým miláčkům kus světa.

 

 

 

 

Mějte se krásně

S pozdravem Terka a její mimina Nelly a Tim