Niagarské vodopády

Kdykoliv sedíme na pláži, tak zavřu oči a poslouchám šumění moře. Tenhle Zvuk je pro mě dnes už jistá potřeba. Strašně to miluju a neuvěřitelně mě to nabíjí. Nicméně poslední dobou, když jsme u moře a já poslouchám to úžasný šumění vody, tak mi to často evokuje náš výlet na Niagarské vodopády a ten pocit, kdy jsme byli na lodi přímo pod vodopádem. Proto jsem se rozhodla napsat článek jen o tomhle úžasným výletu.

Řada z vás ví, že jsme byli na dovolené v New Yorku. Z toho šílenýho chaosu jsme jeden den vysloveně utekli a jeli jsme se podívat na Niagarské vodopády. Shodou okolností to byl můj narozeninovej den.

---

[the_ad_group id=“57″]

---

Cesta z New Yorku tam trvá dost dlouho. Jeli jsme cca 7 hodin. Což v rámci Ameriky není nic. Pro nás už to byl jen takovej větší výlet, vzhledem k tomu, že jsme zvyklí cestovat všude autem, obzvlášť po Americe. Ale věřím, že pro někoho to už může být náročný. Proto se v New Yorku pořádají výlety na Niagarské vodopády, kdy vás nabere autobus a potom zase hodí zpět do NY.

Protože se jednalo o dlouhej výlet, tak s náma jeli i pejsci. Neměla jsem z toho moc dobrej pocit, protože byly vedra a nevěděla jsem, jak to tam s pejskama bude. Jestli tam můžou nebo ne. Nakonec jsme se dohodli s rodinkou, že bychom se nějak prostřídali v hlídání, takže jsem si řekla, že to zvládneme.

Když jsme přijeli na místo, tak jsem čekala, že hned uvidím tu nádheru a že to bude někde daleko v přírodě. Nicméně bylo to přímo v centru. Přijížděli jsme do města a najednou jsme viděli obrovskej opar, když se víří voda. Ale po nějaké přírodě ani památky.

Přijeli jsme na obrovský parkoviště, kde jsme se rozhodovali, jestli půjdeme na plavbu lodí přímo pod vodopád anebo jestli se vydáme na stezku, která by nás zavedla na kraj vodopádu. Akorát se nenechte zmást, ty vodopády tam jsou tři. Tomu největšímu a vlastně i nejznámějšímu se říká Podkova. Pod tenhle vodopád se pořádají plavby lodí. Ale ta stezka vede pod ten menší, kterýmu se říká Americký vodopád. Pak je tam ještě jeden, kterej je nejmenší a říká se mu Nevěstin závoj.

Já jsem si vyjela jak hvězda v dlouhé bílé sukni a v pěkně nepohodlných botách. Jak jinak že. 😀 Takže mě pak pěkně bolely nohy, ovšem byl to tak skvělej zážitek, že jsem na to úplně zapomněla. 😀

Chtěli jsme rozhodně zažít tu plavbu. Je tam spousta vyhlídek i parkovišť, proto se možná dopředu rozhodněte, kam byste chtěli nejvíc a podle toho si vyberte to správný parkoviště. 😀 😀 My jsme to k té lodi měli tak kilometr a půl a já jsem si vyjela jak hvězda v dlouhé bílé sukni a v pěkně nepohodlných botách. Jak jinak že. 😀 Takže mě pak pěkně bolely nohy, ovšem byl to tak skvělej zážitek, že jsem na to úplně zapomněla. 😀

Zaručili jsme se za vyplašenýho yorka v kabelce a vyjevenou Nelču, že fakt nikoho nepokoušou a pluli jsme dál.

Když jsme tam došli, tak na loď byl pochopitelně zákaz psů. Proto jsme se domluvili s mojí tetou, že se prostřídáme v hlídání. Domluvili jsme se, že poplují první, my je počkáme u lodi a pak jim jen předáme mimina a poplujeme my. Tak jsme s Balůem seděli a koukali na vodopády, byl to příjemnej relax a to okolí tam je krásný. Pak jsme se pomalu vydali k lodi, koupili jsme si lístek, kterej stál asi 18 dolarů. U vstupu jsme vysvětlili, že jsme domluveni s rodinou, která je momentálně na plavbě, že si při příjezdu vezmou pejsky a my poplujeme bez nich. Řekli nám, že úplně v pohodě a ať si moc užijeme plavbu.

Prošli jsme turniketem a dostali jsme se na úžasnou vyhlídku, ze které jsou vodopády krásně vidět jako celek. Mě tyhle místa strašně dojímají a nasávám celým svým tělem každej okamžik. Chvilku jsme se tam zasekli a koukali na tu krásu. Potom jsme sjeli výtahem dolů, kudy se šlo už přímo k lodi. A tak si pořád jdeme a jdeme, dostali jsme pláštěnku. Všichni ať si pejsci užijí plavbu a smáli se. Nám to bylo takový divný, že přesto, že je tam zákaz psů, tak nám přejí hezkou plavbu s pejskama. Tak jsme si z toho ještě dělali srandu.

Přišli jsme až na kraj mola, na místo odkud se vyplouvalo, stála tam už připravená prázdná loď a teta s ostatníma nikde. Jenže v tu chvíli k nám přistoupila obsluha a ta nám řekla, že tam nemůžeme stát, že musíme jít na loď. Snažili jsme se vysvětlit celou situaci, že se máme potkat s rodinou, která si má převzít pejsky, ale řekli nám, ať jdeme prostě na loď. No tak jsme šli i s mrňatama. Jen co jsme vypluli, tak na nás nastoupil kapitán lodi, kterej byl neoblomnej, že tam nemůžeme s těma psama zůstat. My na něj, co máme jako teď dělat, když už jsme vypluli? Máme je hodit do vody? Celý jsme mu to vysvětlili, jak to bylo a on nám řekl, že jestli někoho pokoušou, že to bude průser.

Zaručili jsme se za vyplašenýho yorka v kabelce a vyjevenou Nelču, že fakt nikoho nepokoušou a pluli jsme dál. Ta plavba byla opravdu neuvěřitelná a všem, co se tam chystají, to rozhodně doporučuju.

Projeli jsme kolem Americkýho vodopádu a toho nejmenšího (Nevěstin závoj), ke kterým vede ta stezka, o které jsem psala. Směřovali jsme k největšímu vodopádu (Podkova). Byla jsem natěšená, jak malý děcko. Když jsme proplouvali kolem těch menších vodopádů, tak byl slyšet jekot lidí, jak jásají v pláštěnkách přímo pod Americkým vodopádem. Byli stejně promočení až na kost i s pláštěnkou, ale evidentně tam panovalo nadšení a euforie. Určitě to znáte z filmů, takový zábradlí a lidi šílí pod vodopádem ve žlutých pláštěnkách. 😀 My jsme měli modrý a kanadská strana červený.

Když jsme dopluli přímo pod ten hlavní obrovskej vodopád, tajil se mi dech. Je to neuvěřitelně dynamický místo a tenhle pocit jsem zažila naposledy ve Skotsku na ostrově Skye, když jsme byli na Neist Point. O tomhle místě bude určitě článek, protože tam mě to tak neuvěřitelně chytlo za srdce, že na ten pocit nikdy nezapomenu.

Když jsem nad sebou viděla tu obrovskou masu vody, měla jsem z toho hroznej respekt, kterej se prolínal s obrovským nadšením.

Ale zpátky pod vodopád. Byla jsem nadšená! Niagarské vodopády, tenhle pojem pro mě byl v Česku tak nedosažitelnej a kdyby mi někdo řekl, že tam strávím svoje narozeniny s rodinou, tak bych si asi o něm myslela svoje. 😀 Připadala jsem si na té lodi tak malinká. Když jsem nad sebou viděla tu obrovskou masu vody, měla jsem z toho hroznej respekt, kterej se prolínal s obrovským nadšením. Máme natočené video, ale zdaleka to nevystihuje ten pocit, jako když jsem stála přímo tam. A to jsem ještě měla u sebe svýho Balůa a pejsky. Hrozně jsme si to užili. Všichni jsme byli mokrý, ale spokojení a šťastní. Mrňata byly trochu vyjevený, ale zvládli to perfektně. 

No samozřejmě má krásná dlouhá bílá sukně utrpěla nějaký škody, takže jsem vylezla z lodi mokrá a pěkně špinavá, ale bylo mi to v tu chvíli fakt úplně jedno. Byla jsem tak spokojená a z celýho dne příjemně unavená. Balů za mnou pak přišel a donesl mi ze souvenir shopu krásný narozeninový tričko, tak jsem byla nadšená, že mám i památku na tenhle krásnej zážitek.

Po cestě zpět jsme se stavili v liquor storu a ten úžasnej den zakončili douškem bourbonu Maker’s Mark. Dobře stáhli jsme celou láhev. 😀 Ale byli jsme na ni tři a měli jsme na to sedm hodin. 😀 Museli jsme se trošku posilnit, abychom pak nenechali Balůa za volantem spát. Samozřejmě padla láhev a my všichni okamžitě vytuhli. Balů byl chudák vyřízenej, ale všechny nás dovezl v pořádku zpátky na hotel. 😀

Byl to nádhernej den, na kterej nikdy nezapomenu a jsem šťastná, že jsem tam mohla být s těma nejbližšíma lidma a samozřejmě jsem byla spokojená, že jsem měla u sebe svoje mimina. Niagarské vodopády rozhodně doporučuju navštívit. Je to nádherný nezapomenutelný místo, který se vám vryje do paměti.

Mějte krásnej usměvavej den

Terka