Přípravy na stěhování

Jak jsem psala v předchozím článku, připravit se na tak velký krok se snad ani nedá, je to jen o tom, zda skočíte nebo ne. Ovšem my přípravám dali opravdu maximum. Zajímali jsme se plošně o Floridu, protože jsme nevěděli, kde na Floridě budeme chtít bydlet. Preferovali jsme spíše sever, ale to jen na základě nějakých našich domněnek a to skrze počasí.

---

[the_ad_group id=“57″]

---

Takže jsme nevěděli konkrétně kam a vlastně ani kdy, protože jsme měli byt, auta, firmu, plně vybavený dům a garáž plnou nezbytně důležitých věcí, kterých jsme se museli zbavit. Šli jsme do toho opravdu na plno, takže žádná zadní vrátka. Prostě jsme si řekli, že něco chceme (žít na Floridě), tak to prostě budeme muset vybojovat, ať to stojí, co to stojí.

Prostě jsme si řekli, že něco chceme (žít na Floridě), tak to prostě budeme muset vybojovat, ať to stojí, co to stojí.

Byl to opravdu záhul, když nebudu počítat hodiny a hodiny googlování a sbírání informací ze všech možných zdrojů, tak lítání kolem prodeje bytu, aut a vybavení domu bylo dost frustrující. Do toho vyřešit veškeré administrativní věci, no člověk by z toho zešílel. Měli jsme to komplikované i v tom, že s námi cestovali naši dva pejsci, takže lítání kolem nich a nikde jsem nenašla jediný článek o tom, jak cesta s pejskem probíhá, co všechno je potřeba atd. atd., určitě o cestování se psem do USA napíšu článek! Ani ve snu by mě nenapadlo, kolik bordelu člověk nasbírá, za tak krátkou chvíli. V garáži tři sady nádobí, které by se mohly hodit, třeba na chatu! (Nikdy jsme žádnou chatu neměli a ani neplánovali ji mít) 😀 Takže než jsme se probrali všemi těmi věcmi, prodali byt, auta a další věci, uběhl rok.

Člověk přece musí něco obětovat, aby dosáhl svého snu!

Naše stěhování proběhlo stylem, že jsem měla tři velký a dva malý kufry, do kterých jsem měla zabalit to nejdůležitější z celýho baráku. O dilematech, který věci si vzít, a který ne, ani nebudu mluvit, tolik věcí jsem obrečela! Ale člověk přece musí něco obětovat, aby dosáhl svého snu! Potom jsem stejně zjistila, že na některých věcech lpím zbytečně, vždyť mě přece čeká nový život!! Pár krabic ještě stejně skončilo u tety s tím, že si ty věci postupně převezu. 🙂

Už jsem byla tak unavená z toho pořád obhajovat a vysvětlovat, proč jsme se tak rozhodli, když to byl stejně boj s větrnými mlýny.

Když se na vše podívám zpětně, tak tohle nebylo nic proti bouřlivým reakcím okolí na naše rozhodnutí. Někdo se nám vysmál, někdo na nás koukal jak na blázny, někdo měl potřebu nás přesvědčovat, že v Česku je to přece lepší. Jediní kdo nás pochopili, byli ti, co v Americe už byli a potom moje rodinka, která se rapidně zúžila na pár členů. Už jsem byla tak unavená z toho pořád obhajovat a vysvětlovat, proč jsme se tak rozhodli, když to byl stejně boj s větrnými mlýny. My nepotřebovali nějaký planý utěšování, jak to bude dobrý, jejich souhlas nebo pochopení. Stáli jsme jen o podporu, bohatě by stačilo, držíme vám palce.

Nicméně uvědomila jsem si, co mám za poklad. Jakou mám skvělou a jedinečnou rodinu. (Tím mám na mysli těch pár členů rodiny, co mi zbyli) 🙂 Přesto, že nejsme z úplně přímé linie, tak mě podporují, stojí za mnou a milují mě, stejně jako já je. A uvědomila jsem si, jak pro mě byla jejich podpora důležitá. Kdykoliv jsme v Česku, je pro mě strašně těžký od nich odjíždět. 🙁

No po tomhle šíleným maratonu jsme přece jen připravení. Všechno prodaný, rodinný vztahy vyřešený, pejsci nachystaní, tak vzhůru do neznáma.

Krásný den!! ????