Život není soutěž
Nemůžu si pomoct, ale od toho, co jsme začali natáčet na youtube, mám pocit, jako kdyby byl život závod o nejlepší výsledek. Jako bychom měli vyměřený čas, někdo nám stále šlapal na paty a dýchal na záda a my se snažili být o to lepší, jen proto, abychom měli lepší čas, než ten za námi.
A upřímně mě to dost sere. 😀 Jak jinak, předpokládám, že jinou frázi byste ode mě asi ani nečekali. 😀 Zkusím vám trošku popsat pocity „za scénou.“
[the_ad_group id=“57″]
Na youtube, na instagramu, facebooku a na blogu jsme oproti většině hrozně malincí. Přesto, že jsme ještě takový malý rybky, tak pociťujeme, jakej to je hroznej nátlak a člověk se tomu lehce poddá. Co je nátlak? Ty posraný čísla!
Čísla odběrů, lajků, zhlédnutí a všeho okolo. Myslím si, že tohle semele asi fakt každýho. Ještě teď si živě vybavuju, jak jsme měli třeba 300 odběratelů a říkali jsme si: „Ty jo to bude hustý, až budeme mít třeba 500 odběratelů. Ale co 500!
Až budeme mít 1000! To bude hustý. Ty jo a mít třeba 20 000, tak to už je masakr.“ Jenže když máte těch 20k, tak si říkáte, jak bude hustý, až budete mít 50k. Až budete mít 50k budete prahnout po 100k. Víte, co se říká? S jídlem roste chuť.
Když člověk vytváří něco pro veřejnost, ať už to dělá pro peníze nebo pro zábavu, tak je pochopitelný, že chce, aby se jeho tvorba dostala k co nejvíce lidem. Proto sleduje ty čísla a různý postupy, jak dosáhnout toho, aby se jeho tvorba dostala k široké veřejnosti. Když jsme měli asi 15k odběrů na youtube, tak se nám stal hroznej úlet.
Z ničeho nic se nám na youtube ukázala 0. Dokonce nám někdo psal, jestli máme zrušenej účet a my jsme nechápali, co se to stalo. Já vím, co se stalo! Někdo na nás ze shora volal: „Pokora!“
Pak se to zase vrátilo do normálu. Youtube udělalo nějakou chybu nebo něco, ale nás pěkně oblil studenej pot. A tak jsme na tohle téma s Balůem hodně debatovali. S rostoucími čísly, ať už jde o cokoliv, se z lidí vytrácí pokora a stávají se z nich hladový zvířata prahnoucí po vyšších číslech a absolutně neřeší nic okolo.
Neřeší svoje diváky. Neřeší to, že točí sračky. Neřeší, že svými názory, lhaním a reklamou ovlivňují spoustu lidí. Řeší jen čísla. Od toho se potom odráží taky jejich tvorba. Takže i když třeba začali se super obsahem, udělají z toho sračku jen proto, že to má mnohem více zhlédnutí.
Proto jsme tehdy přestali ty čísla tolik řešit a zaměřili jsme se na lidi. Jenže lidi řeší právě ty čísla. Velký čísla = super tvorba. Já bych řekla, že je to spíš naopak. Je spousta tvůrců, kteří jsou malincí, ale jejich tvorba je na úplně jiným levelu, než těch velkých ryb. A teď mi řekněte čím to je? Jsou moc normální? Nežijí povrchním životem a neukazují lidem jen pozlátko, tak proto? Já to nechápu. 😀
[the_ad_group id=“57″]
Jsem docela znechucená z toho, co jsou lidi pro zhlédnutí udělat. Tak si občas říkám, jestli jsme se vydali správným směrem, protože jsme na to asi ještě moc normální a poctiví. 😀 Ale v životě se nejedná jen o youtube, veřejný život a čísla. Přijde mi, že je to tak ve všem. Tak když má soused bávo, tak já si koupím meďáka. Pamatujete na slunce seno? Když vy inženýrku, tak my! To budete koukat! Ale ono to tak v životě opravdu je.
Mám pocit, že tím, že žijeme v Americe, tak všichni najednou hrozně chtějí do Ameriky a je to jejich životní sen, přestože tady nikdy nebyli. Jsem z toho všeho taková zmatená a pořád na nás okolí vytváří nátlak a my se tím necháváme často unést. Nebudu lhát, že ne.
Lidé mají neustálou potřebu rozebírat, kolik máme odběrů, zhlédnutí, lajků a taky kolik máme peněz. Za co utrácíme, co jíme, za co bychom měli a neměli utrácet a co bychom měli jíst a pořád je člověk pod drobnohledem. No, někdy je to fakt už hodně na palici. I když je to věc, se kterou člověk počítá, když jde s kůží na trh, tak ta realita bývá občas těžší, než se zdá.
Ono je důležité mít velké cíle! Ale pořád vnímám za mnohem větší umění dosáhnout jich s pokorou a charakterem. Je super, že je někdo úspěšný, ale pokud z něj úspěch udělal bezpáteřní krysu, tak u mě ten člověk ztrácí určitou hodnotu.
Proto jsme se rozhodli pro vlastní závod. S nikým nesoutěžíme ani nehrajeme hru, že jsme lepší než ostatní. To za žádných okolností. Naším cílem je být lepší, než minule. Jedině tak můžeme být šťastní z toho, co děláme. Chcete radu dne? Vyserte se na ostatní a běžte si vlastní cestou, vlastním tempem a svým způsobem. Jedině tak dosáhnete toho, že budete spokojení, originální a hlavně svobodní.
S láskou vaše Terka :-* :-* :-*
COMMENTS